Dnes je to o něco málo více než tři měsíce, co jsem nastoupil do GLOBESY jako junior konzultant. Byla to vždy moje vysněná práce? Kdybych řekl ano, lhal bych. Ne však proto, že by mě nebavila nebo mi na ní něco vadilo.
S tím problém není. Jen je těžké mluvit o dream jobu, když jsem se pár dní před odesláním CV dozvěděl, že taková pozice vůbec existuje.
Bez praxe nejsou koláče?
Začnu trochu oklikou. Práci jsem si začal hledat hned po škole. IT mě zajímalo a procházel jsem si různé nabídky, ale narážel jsem na podmínku minimálně roční praxe a ideálně i studia příbuzného oboru.
Nesplňoval jsem ani jedno. Měl jsem za sebou několik brigád během studia a diplom z fakulty, která mě připravovala na kariéru v oblasti bezpečnosti, respektive ochrany osob a majetku.
Šťastná náhoda
O práci support konzultanta jsem se tehdy dozvěděl v podstatě šťastnou náhodou. Kamarád mi zmínil, že ve firmě právě hledají někoho na pozici, která kombinuje řešení helpdesku a dalších zákaznických požadavků s rolí testera.
Prý bych to mohl zkusit. Praxe nebyla nutná a podmínkou nebylo ani předchozí studium IT. Na druhou stranu to bylo potřeba dohnat chutí učit se, přehledem v technologiích a dobrou komunikací. Řekl jsem si – proč ne.
Poslal jsem životopis a o pár dní později jsem na online pohovoru poznal dvě Katky. Jedna byla personalistka a druhá moje současná team leaderka.
Naučit se, připravit, odprezentovat
Na pohovoru bylo jasně řečeno, že si budu muset hodně věcí dostudovat. A tak se také stalo. První dny jsem si prošel firmu, seznámil se s kolegy a pustil se do učení.
Čekala mě spousta čtení a různých manuálů, ale nebylo to jen o teorii. Měl jsem si nastudovat aplikaci vyvinutou v GLOBESY a připravit k ní testovací scénáře.
Asi po dvou měsících jsem toto úvodní zadání prezentoval týmu. Čekal jsem trochu dusnou „zkouškovou“ atmosféru, ale nakonec to bylo úplně v pohodě. Dostal jsem pár tipů od zkušenějších kolegů, jak dělat věci jinak a na co se v budoucnu zaměřit.
Kam dál?
Popri práci na úvodním zadání jsem postupně přičichl k různým tématům. Pod dohledem kolegů z týmu jsem se jako support konzultant začal zapojovat do service desku, řešení jednodušších incidentů a postupně se učím i to, jak dělat školení pro uživatele.
Díky tomu už sám lépe vím, co mě baví a kterým směrem bych se chtěl ubírat. Testování mě baví, ale v určité fázi přechází do programování, kde se úplně nevidím.
Konzultování je na druhou stranu různorodé a kdykoliv mohou nastat situace, které by mě nikdy nenapadly. A to mě baví. Komunikovat s lidmi, učit se nové věci, řešit nečekané problémy. A právě tímto čistě konzultantským směrem bych se chtěl do budoucna profilovat.
Co mě překvapilo
Nebudu lhát, ze začátku je toho opravdu hodně. Poznal jsem tu ale skvělé lidi a líbí se mi nastavení, že jsme všichni kolegové a každý každému pomáhá, což asi není samozřejmost.
Učení je sice stále hodně, ale to mi samo o sobě nijak nevadí. Dokonce mě to baví, protože každá nová věc mě někam posune. A někdy mě samotného překvapuje, kam se člověk dokáže za poměrně krátkou dobu posunout.
O to zajímavější je, že jsem ještě před pár měsíci ani nevěděl, že taková práce vůbec existuje.
